RAKOVINA

Zůstala jsem strnule stát
lapajíce po dechu,
když mi to bylo sdělováno

Stála jsem v tu chvíli
vedle sebe, mimo svoje tělo
A duše? Ta bolela, popírajíce
že se tohle v ordinaci
vůbec dělo

Rakovina,
zněla ta strašná diagnóza
z úst bílého pláště,
nezlobila jsem se na něj,
denně vidívá tolik hrůz
a doma potom tiše pláče

...Pláču teď i já...
už zase v tom svém těle
V těle, které své zdraví popírá
a nemoc, ta se nahlas směje

Jsi statečná, - bojovnice!
Odpovídám, ano, já být musím
pro své milované, kteří stále žijí
...zabojovat zkusím...

Kdybych ten boj nevyhrála,
vězte moji milí,
že jsem pro to udělala
všechno,
...nad své síly

Když ten boj vyhraji,
vážně nezůstanu stejná
Odnesu si empatii
k těm, co se souží u dna