Na mol(u)

...aneb Pojednání o důležitosti sebelásky v životě lidském, zachycená myšlenkovými pochody mezi hbitými prsty
a klávesnicí.


S koncem jedné z dlouhých zim,
rozhodl jsem se, že uberu plyn.
Za zády rodnou hroudu,
šel jsem vstříc Božímu soudu.

Lopatky od parníků kol,
ostřikují sloupy mol.
Na jednom z nich se vyhřívám já,
mám se rád.

Mississippi, kraj Twaina,
byla volba značně neochvějná.
Našla v místních bažinách,
duše spásu nejediná.

A tak ty lopatky od parníků kol…

Už vím, kde své boty zout,
doutnák jsem pod svým zadkem sfouk´.
Nehrotím to s čím nemůžu hnout,
líně mě houpá říční proud.

Našli mě tam po pár dnech,
v mokrém bezvědomí objímat břeh.
Že tady mám ještě žít,
jasnější signál nemoh´ být.

A tak lopatky od parníků kol…