Na mol(u)

S koncem jedné z dlouhých zim,
rozhodl jsem se, že uberu plyn.
Za zády rodnou hroudu,
dal se vstříc Božímu soudu.

Mississippi, kraj Twaina,
byla volba zjevně samozřejmá.
Spásy v místních bažinách,
došla duše nejediná.

R1: A tak lopatky od parníků kol,
ostřikují palubky mol.
Na jednom z nich vyhřívám se já:
mám se rád.

Našli mě tam po pár dnech,
v mokrém bezvědomí objímat břeh.
Že tady mám ještě žít,
jasnější signál nemoh´ být.

R1: A tak lopatky od parníků kol...

MR: Už vím, kde své boty zout,
doutnák jsem pod svým zadkem sfouk´.
Nehrotím to, s čím nemůžu hnout,
líně mě houpá říční proud.

R2: A tak ty lopatky parníků kol,
ostřikují palubky mol.
Na jednom z nich vyhřívám se já:
mám se rád.
Jo, mám se rád.