Strach

Sedí na mě jako na koni
a usmívá se
"Jsem tvým pánem".
Práskne bičem,
potajmu pahýly zubů vycení
zatočí s mojím žárem.

Pláče faleš, ta stéká,
ukáže jen hezkou tvář.
Já se ptám proč
a kdo jsi zač?

Přibouchne okno,
svádí ten puch na vítr,
dusí se stejně jako já.
Směje se proč se ptám,
když vím,
kudy jít a kam.

Snad ráno s dalším dnem otevřu okno
a nebudu se ptát.
Zařvu: "Jsi strach, už vím!"
Nechám tě dál jet na koni,
ale směr ukáži já.