slza trpkosti skápla do ranního kafe

ty nebavíš mě a já zkouším bavit tebe
a stále je to nerozhodně na body
ty do mě kamenem, tak já do tebe chlebem
a i ten někdy máčím do vody

pod hvězdami mi nevyznáváš lásku
a červánky ti neříkají vůbec nic
tak ti ten chleba peču z posbíraných klásků
co vypadaly z nůší polednic

ty neříkáš mi pravdu a já lžu ti
oba jsme v tom příběhu zamčeni
občas jsme sami k sobě jako k cizím krutí
a nehledáme boží znamení

jsme k uším slepí, k očím hluší
a slova v překladu se dávno ztratila
ty nemáš srdce, já mám černou duši
jsme stále spolu...
...ač někdy bych tě ráda zabila