Něco o motorkách první díl: a výletování

Výletování
Kam a s kým
Myslím, že volba, s kým je důležitější než kam.
Dlouhá léta jsem jezdil po lesích jen sám a na výlety jsem chodil jen s partou.
Čím více lidí jede, tím obtížnější je stanovit priority, volbu ubytování, hospody a zábavní aktivity.
Nevhodným prvkem v kolektivu bývají partnerky, které mohou brzdit zábavu a vést ke konfliktům.
Rovněž nelze podcenit délku výletu, kdy se mohou projevit různé nepříjemnosti.
Dříve opomíjené problémy jako chrápání a prdění mohou během dlouhého výletu najednou výrazně zasáhnout do pohody.
Proč jezdit sám
Pro absolutní pocit volnosti a možnost splnit všechny své přání.
Máš-li hlad, jez; chceš se koupat, jdi a udělej to. Máš před sebou muzea, zámky, hrady a parky? Navštiv je. Jsi unavený? Odpočiň si na louce u lesa.
Cítíš se osaměle? Hovoř s každým, kdo se nabízí, a uvidíš, kolik nových věcí se dozvíš.
Jezdi tak rychle, jak ti to vyhovuje a je příjemné.
Nechoď podle navigace ani doporučení, ale vol cesty téměř náhodně a nikdy se nevracej.
Měj s sebou mapy, považuji je za jednu z nejdůležitějších součástí výbavy.
Večer se podívej na internet, objevíš zajímavá místa v okolí.
Důležitější je zábava než jídlo.
Pití je nezbytné.
Během jízdy s nikým nehovor a neposlouchej žádnou hudbu ani zprávy.
Co sebou?
Já vozím jen minimum věcí.
Vlastně spacák, tři trička, jedny dlouhé kalhoty, troje ponožky, kraťasy, sandále, ručník, kartáček na zuby, léky, nabíječku, sluchátka, nepromokavou bundu a letní bundu, mikinu, náhradní brýle, léky proti bolesti a plavky. Vše se dá po cestě koupit nebo naopak zahodit. Dříve jsem bral věci, které byly téměř na konci své životnosti, a postupně je vyhazoval, takže jsem se domů vracel s prázdným kufrem. Když mi byla zima, koupil jsem si oblečení v second handu nebo u Vietnamců. Samozřejmě, v nouzi poslouží i igelitové tašky a mikroténové sáčky nebo rukavice. Spal jsem i v kartonech od krabic, když jsem neměl spacák.
Stravování volím tak, že vždy mám něco málo jako zásobu, kdyby nic nebylo otevřeno. A v noci, když se probudím, si něco sním, třeba z nudy.
Dobré je mít s sebou čelovku a náhradní baterie.
Jízda v noci
Já osobně ji nedoporučuji. Mám násobné zkušenosti se střety se zvěří v autě, a vždy to byla poměrně značná škoda. Naštěstí jen na vozidle. Takže v noci jezdím jen v extrémním případě a raději po dálnici, která je kvůli tomu oplocená.
Rychlost jízdy
Každý stroj a řidič vnímají rychlost odlišně. Jet s někým, kdo má tempomat, může být obtížné, pokud chcete udržet konstantní rychlost.
Kdy a na čem
Termín pro výlet je dobré stanovit s předstihem jasně a důrazně. Každý by měl jet na stroji, který alespoň trošku zná.
Je nehoda náhoda?
Není. Kvůli omezené ochraně motorkáře by měl být vždy pozornější než ostatní účastníci silničního provozu. Je důležité sledovat okolní krajinu, zvěř, povrch cesty a další faktory. Pokud přece jen dojde k nehodě, měli byste poskytnout okamžitou a bezpodmínečnou pomoc na záchranu života.
Rychlost jízdy
Je snadné nechat se strhnout rychlostí na stroji R1, ale důležité je si uvědomit limity svého stroje i své schopnosti.
Jídlo
Ráno byste měli zkontrolovat svůj stav a podle toho stanovit, kdy vyrazit. Snídaně může být jednoduchá, třeba s jogurtem, zeleninou nebo ovocem. Oběd často vybíráme u silnice v restauraci s venkovní zahrádkou, a večer si dopřáváme dobré jídlo a pití.
Platba
V cizině přijímají karty téměř všude kromě České republiky. Někdy vás mohou požádat o platbu hotově a předem, zejména v ČR.
Spaní
Ubytování můžete najít pomocí aplikací jako Booking, ale já často spoléhám na intuici a hledám ubytování až na místě. Vozím s sebou jen spacák, takže v nouzi mohu přespat téměř kdekoliv.
Pro úspěšný výlet je důležité být správně naladěný. Dále je vhodné důkladně prověřit svůj stroj, včetně stavu pneumatik, oleje, chladicího systému, řetězu a jeho mazání. Kontrolujte také akumulátor, světla, volbu řízení a stav kol. Nezapomínejte na pravidelnou údržbu a servis.
Hluk vašeho stroje může v západní Evropě způsobit problémy, takže se vyvarujte neoriginálního a necertifikovaného vyfukového systému. V některých zemích naopak vyzývají k vytáčení motorů, takže se řiďte místními pravidly.
Dodržujte dopravní předpisy, i když jsou mezi motorkáři často diskutované. V některých zemích můžou být vysoké pokuty za překročení rychlosti a riskantní jízdu. Každý by měl dodržovat pravidla silničního provozu.
Pokud jedete v kolu motorkářů, přizpůsobte se nejpomalejšímu jezdci v koloně. Zvolte navigátora v čele skupiny a zkušeného jezdce na konci.
Počet ujetých kilometrů za den závisí na vašich preferencích. Dálniční maratony mohou dosahovat až dvou tisíc kilometrů, ale pohodlný denní limit se pohybuje kolem 250-300 km.
Mnozí motorkáři pečlivě střeží své stroje a vyžadují uzavřený dvůr nebo garáž. Pokud máte levnější motorku, můžete si dovolit být flexibilnější ohledně parkování.
Spotřeba paliva se liší podle typu stroje. Skútr může ujet 200 km na 7 litů, zatímco super sportovní motorka to zvládne na 100 km. Počítejte s častějšími návštěvami čerpací stanice.
Ochrana před větrem pomocí plexiskla je výhodná, pokud nepříjemné počasí nečekáte. Co se týká oblečení, můžete se během dne několikrát převlékat podle aktuálního počasí a teploty. Rukavice jsou zásadní pro ochranu rukou při případném pádu.
Každý motorkář má své vlastní preference a zkušenosti. Proto respektujte rozmanitost způsobů, jak lidé cestují na motocyklu.


Několik sezón na motorce mi dalo pár zkušeností.
Začnu tím, s čím jezdit.
Stroj by mi měl poskytnout radost, emoce, funkčnost, eleganci…
Každý má různé požadavky, které se postupem mění i vzhledem k nabitým zkušenostem.
Proto se stroje dělí na silniční, naháče, choppery, endura, cross, supersport, mopedy, skútry, trojkolky, čtyřkolové stroje a stroje se sajdkárou.
Osobně jsem zatížen na stroje endurového charakteru a jezdím rád i na skútrech s větším objemem.
Krásná je i jízda na jednobuchu, tedy stroji s jedním válcem, kdy při prudkém a hrubém podřazování můžete driftovat zatáčky a ostře z nich vyjíždět.
Neméně záživný je projev dvouválce, který má méně vibrací a více se žene do vyšších otáček.
Téměř sametový může být chod čtyřválce.
Ovšem projev dunícího motoru Ducati se suchou spojkou s rozvodem desmodronic je fascinující.
Brutální projev tohoto stroje při výjezdech ze zatáček bývá umocněn pilotáží šikovné pilotky.
Pak jsou tu různé mastodontní cestovní motorky, které mají zpátečku, vyhřívané sedačky, reprosoustavu a navigaci, tempomat, ABS a bůhví co ještě.
Nic pro mě možná i protože jsem nikdy nezkusil.
A pak je tu styl Harley a měl jsem možnost okusit jízdu na 1800 ccm stroji, který bych pasoval jako, že jednou jo.
Dát plný kotel u stroje s váhou s jezdcem okolo 500 kg a pozorovat hrabání zadního kola při jízdě stojí za to a jeho obratnost je překvapující.
Pak je tu jízda na mopedech a pionýrech. Na tom se dá jezdit jedině díky nostalgii.
Jízda na Jawách je samozřejmě dobrá škola opravářů nejen těchto strojů, ale kdo chce cestovat bez zbytečných starostí a stresů, obvykle tuto myšlenku opustí. Před majiteli strojů se proti této značce nesmí říkat nic negativního. Panuje tu i veliké opovržení proti rejžařům a špagetám, natož BMW.
Řidiči BMW mají stroje obvykle vynikající kvalitou i dobrými jízdními vlastnostmi. Téměř vždy mají tři velkoobjemové kufry polepené všemi zeměmi světa, navigaci, deset přídavných lamp, taštičky, brašničky, kanystry na vodu i palivo, ochranné rámy a padáky, kryty motoru i válců. Jezdci jsou vždy oblečeni do značkových hadrů a mají špičkové odklápěcí helmy, samozřejmě s interkomem.
Hmotnost, šířka, cena a množství propriet prakticky vylučují použití v terénu, i když jsem viděl na enduro závodech ženu, která fakt uměla i s tak velikou bestií. Jen jestli to nebyl chlap.
Oproti těmto stojí jezdci amerických strojů Harley a Indian. Samozřejmostí je zpustlý vzhled jezdce, kožená bunda s nápisy nejobávanějšího gangu andělů, jízda v tričku s vestou, držák plechovky plzeňského piva a láhev whisky. Zde panuje naprosté opovržení nad piloty neamerických značek.
A taky dám seznam motorek, s kterými jsem měl tu čest:
Jako první to byl Stadion S11, moc mě bavil a uměl jezdit i bez karburátoru. Sice jen chvilku, za to rychle.
Jako druhý to byl jeho kolega S22, neměl emoce S 11, i když byl propracovanější.
Následovala Babeta, jedno rychlostní a pak i dvourychlostní příšerný krám, opět po 1203 pomsta ze Slovenska jako Fiala z Moravy.
Pařez, pionýr, Mustang – no co říci, sen jinochů, jinak opět konstrukční i výkonová hrůza.
Jawa Rodster a Cross 90 – pokus Jawy o nový směr. Komplikovaná deska s tištěnými spoji a šoupátkový rozvod. Jelo to překvapivě rychle, ale opět, jak je u Jaw tradiční, velmi nespolehlivé.
Jawa 350/634 konopnice – kdysi mi její výkon přišel ohromující, ale když mně předjížděl švagr na 125 Cagivě se sedmi rychlostmi, a na rozdíl ode mě dojel...
ČZ trial 300 byl to prototyp a byl proti dnešním motorkám dvakrát těžší. Opět problematické zapalování, odstupňování převodovky a absence náhradních dílů. V lese byla velmi zábavná.
Jawa pérák 125, 175, 250, 350 – nostalgie a příležitost mi občas něco přihrálo do cesty.
Jawa kývačka 350 – o koupi tohoto stroje z roku 1957 jsem usiloval asi dva roky. Kvůli ní jsem musel vyklidit byt a sklep úplně plný. Tři dodávky, nářadí, chemikálií, benzínu, map, knih, porcelánů atd.
Jawa 350/640 – to jsem se chtěl sblížit nostalgicky s minulostí. Nechal jsem ji profesionálně repasovat a již první cesta z Kolína do Ruzyně znamenala propálený píst.
Kawasaki 300 cross – to byl starší speciál, moc obratný a svižný, jen na něj nešlo nic sehnat. Moje váha ho tlačila do dorazů, tak jsem ho prodejem dorazil.
Yamaha 600XT – skvělý stroj koupený hned po revoluci od dovozce z Itálie. Byla to nakopávačka a po Jawě první spolehlivý stroj.
Yamaha 600 XT – tak těch jsem měl asi pět. Prostě motorka plná emocí s úžasnou odolností plastů.
Yamaha TDM 900 – krásný stroj čerstvě dovezený z Itálie se třemi kufry. Svezl jsem se na něm rychlostí přes 200 km a uvědomil si, že mně nebaví. Jinak velmi povedená motorka pro jezdce jinak zaměřené.
Yamaha XJ 900 – tak to jsem koupil rok po nehodě za málo peněz. Byl to čtyřválec s maximálkou 225, kterou nikdy nedosáhl, i když jsem to zkoušel. Měl okolo 90 koní a kardan. Byl hodně starý, a tak jsem ho prodal. Lituji.
Honda 700 Trans Alp – krásná motorka velmi vhodná na cestování. Do terénu naprosto nevhodná, až zoufalá pro nízkou stavbu. Odjel jsem s ní Rumunsko i Bulharsko a pak díky absenci emocí ji prodal.
Piaggio Beverly 500 – první můj skútr, který se mi líbil. Jezdil stejně jako moje současná Honda.
Piaggio moped 50 – to jsem koupil za 500,-Kč jako přívažek Jawy 640. Jezdila furt v zimě i v létě a byla po mesengerovi. Já ji upravil a jezdila z kopce 80, a do kopce nejela skoro vůbec. Na závodech v Chabrech jsem byl druhý v dané kategorii.
Honda SH 300 ABS – můj současný stroj, s kterým jsem najel 15000 kilometrů. Překvapí zrychlením, rychlostí, pohodlností nástupu, spotřebou, ergonomií.
Yamaha Super Tenere 750 – tak tu jsem pořídil u hochů dovozců z RV Klabava, kteří stroj o servisovali a prodali. Krásný projev motoru, ryčivý zvuk z výfuku, 69 koní, opravdu slušné zrychlení i rychlost.
Bohužel váha tohoto stroje byla okolo 230 kg, a tak v terénu to byl značný problém. Ale jet po polňačce 120–140 km je docela adrenalin. Jednou mně katapultovala terénní vlna v jetelu asi při 80 km/h a měl jsem docela dost.
KTM 690 Duke – naprosto skvělý stroj, který jsem bohužel nevlastnil. Okamžitě mi padl do ruky a jeho 69 koní při váze 130 kg, moderní podvozek, brzdy, rám, displej, spojka, plyn, vše excelentní.
KTM Duke 1290 – tak to je pro někoho jízda králů. Myslím, že ten, co jsem sedlal, měl možnost výkonu až 195 koní, a jel okolo 300 km/h. Pro tento stroj nejsem vhodný jezdec. V hlavě to nemám srovnáno, a po jízdě fakt ve velikých rychlostech jsem ji rád vrátil, celý rozklepaný, že něco podobného je vůbec možné. Přidáte na náměstí, a v jeho výjezdu tam máte 120-140 km/h!!!
Suzuki Bandit 600 a 1250 – jsem sice nikdy nevlastnil, ale na obém jsem si párkrát zajezdil. Brutalita naháče 1250 a rychlost přes 230 km/h je opojná. Opět pro mě ne.
Yamaha Chopper 1600 – tak na tom jsem za výměnu jezdil a je to parádní stroj, který lehce přetočíte, a má dobrý zvuk.
Další ze strojů, který jsem neměl, ale na něm si zajezdil, byla lokomotiva Yamaha XJR 1300. Brutální přenos síly na zadní kolo a moc krásný vzhled. Poslední kvalitní japonská kovářská mašina.
Yamaha Super Tenere 1200, stroj s tempomatem, hromadou tlačítek, kufrů, rámů, světel. Pěkný, pro mě moc veliké.
Málem bych zapomněl na koupi prasete ČZ 175 za 500 korun.
Taky jsem měl skútr Tatran 125. Raději nebudu nic psát o technologických pokusech při výrobě 1203, Tatranu či Babet a různých odnoží. Dali by mně na seznam nežádoucích osob. A to bych pro jejich pěkné silnice a přírodu nerad připustil.

Něco o motorkách první díl: