gnómon» autor: nikdo známý |
lepím si tvar
z kůže a kostí
za horizontem
událostí
jsem gnómon
svému času ve tmě
k čemu mi tvář
když světlem zářím
sám sobě stíny
nevytvářím
sám sobě
našeptávám Veď mě
tam za závojem
polosnění
kde se svět
v jemnou mlhu mění
konečky prstů
nocí šátrám
a celý odevzdaný
víře
že strach je
jenom hloupé zvíře
po smyslu
slepé cesty pátrám
z kůže a kostí
za horizontem
událostí
jsem gnómon
svému času ve tmě
k čemu mi tvář
když světlem zářím
sám sobě stíny
nevytvářím
sám sobě
našeptávám Veď mě
tam za závojem
polosnění
kde se svět
v jemnou mlhu mění
konečky prstů
nocí šátrám
a celý odevzdaný
víře
že strach je
jenom hloupé zvíře
po smyslu
slepé cesty pátrám
Tipů: 9
» 05.09.23
» komentářů: 4
» čteno: 165(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: vezmu | Následující: Monte Christo