Patříme k sobě
O nívněm
» autor: M.A.Rek |
Pomalu se k ní sklonil,
a jen lehce, lehounce
jí pošimral na krku,
přivoněl k ní,
a rozechvěle ji něžně políbil.
Téměř neznatelně se zachvěla,
zarezonovala souzvukem
jeho doteku
s jejím rozechvěním.
Měkce uložená
se neznatelně k němu otočila
a oblými tvary se na něm zavrtěla.
Ty mě umíš tak krásně naladit,
a brnknout na tu správnou strunu…
Sametovým altem
pravila Kytara.
Jo, to víš,
patříme přece k sobě.
K čemu bych bez tebe byl?
Budu tě vždy chránit.
Sklapnul Futrál.
a jen lehce, lehounce
jí pošimral na krku,
přivoněl k ní,
a rozechvěle ji něžně políbil.
Téměř neznatelně se zachvěla,
zarezonovala souzvukem
jeho doteku
s jejím rozechvěním.
Měkce uložená
se neznatelně k němu otočila
a oblými tvary se na něm zavrtěla.
Ty mě umíš tak krásně naladit,
a brnknout na tu správnou strunu…
Sametovým altem
pravila Kytara.
Jo, to víš,
patříme přece k sobě.
K čemu bych bez tebe byl?
Budu tě vždy chránit.
Sklapnul Futrál.
Tipů: 13
» 25.08.23
» komentářů: 5
» čteno: 160(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vzpomínko na zítra | Následující: Padlé mosty