Touželení

Pln jinošské síly
stoupá vpřed, stoupá výš
kde by byl sám.
Stoupá na oblý pahorek
v potu ne nepodobným slzám.
Na vrcholu
se rozhlédne po kraji,
rozhlédne se, zda je nerušen,
jen pole a lučiny,
jen ptáci a byliny…

Pevně se rozkročí
a zvedne ruce,
u úst si z dlaní vytvoří trychtýř,
zhluboka se nadechne
a z plna hrdla
ze sebe vystřelí, vyřve a vyloudí
táhlý výkřik:

Mrrrrrrrrr Dáááááááááát!

Uvolněně svěsí ruce
a poslouchá neslyšení
lučních kobylek,
dotěrných much,
ševelícího vánku.
Vše po tom výkřiku ztichlo.
I ten pták zmlknul,
poplašen, zda se jej to týká…

Jen nedaleko od něj
zaševelila vysoká tráva.
Zpozorněl a pohlédl tím směrem.
Vysoká tráva se zavlnila,
a z jejich vln vykouknul
pár poplašených očí.
S nimi z trávy vyplula
polekaná dívka…

Polekanost ve tváři
se však rychle změnila v úsměv.
Slušně se představila:
Říkají mi Castor Custos,
jsem chovatelka
a jsem zde se svým zvířátkem.
A tím hrozivým výkřikem
jste mi to zvířátko vyplašil…

Omluvně se na ni usmál.

Tak už nekoukejte,
a pojďte mi pomoc
to zvířátko uklidnit!

Znovu se usmál, a vykročil k ní…