Už jsou velcí» autor: René Vulkán |
Minulost nočních vstávání.
Nesnášel jsem ty chvíle náhlých probuzení. Mohl jsem si do zblbnutí opakovat, že to je láska, a ta křivda je ve mně. Ve vteřině probuzení vím, co jsem zač. Otec zelenáč. Po tolikáté tápat hrubosrstou tmou keři ostružin ke řvoucí postýlce. Jak ty jejich zpětné háčky úporně táhly do postele.
Teď mám život jako před tím.
Stýská se.
Nesnášel jsem ty chvíle náhlých probuzení. Mohl jsem si do zblbnutí opakovat, že to je láska, a ta křivda je ve mně. Ve vteřině probuzení vím, co jsem zač. Otec zelenáč. Po tolikáté tápat hrubosrstou tmou keři ostružin ke řvoucí postýlce. Jak ty jejich zpětné háčky úporně táhly do postele.
Teď mám život jako před tím.
Stýská se.
Tipů: 11
» 07.08.23
» komentářů: 0
» čteno: 94(12)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Kouření ve škole | Následující: Z kopců (H23,11-13)