blues o dešti

kapkami deště

Měsíc prosvítá

noc je jak vitráž

z černých skel

říkám si ještě

není dopitá

láhev, co jsem

si otevřel



a v tomhle městě

tmavá zákoutí

vítají nové

příchozí

něco jsem ztratil

to mě nermoutí

vracet se zpět

mi nehrozí



kapkami deště

smývám z vlasů strach

že nebudu už

umět snít

že chladný kleště

sevřou duši tak

až nebude mít

pro co žít



v šedivým městě

noc se rozpíjí

v kalužích inkoust

rozlila

lampy jak žestě

bleskem zakvílí

a moje láhev

dožila

...