Bohu

Jako lístek na vetvičce
bílé břízy
koncem podzimu
vteřina střídá hodinu
rozlet a přistání
štědrost a pokání
rovné cesty
vedou do houštin
proklinám a odpouštím
padám jak kapky deště
zvedám se
sviť prosím ještě
z vesmírných cest
ne nejsme ztraceni
stíny nás vedou
a ty si jediný
jak bílí strom v kopcích
schovaný v mlhách
jak loďka zbloudilá
na modravých vlnách
k západu husy
pomalu letí
sviť prosím ještě
zpoza hvězd
si moje bouře
vítr i déšť
si všechno i nic
na dně řeky
nenalezený klíč...