Tak i tak úsměv na rtu

Ač marnost nad marnost
Tak i tak úsměv na rtu
Nemaluji si na růžovo
Že život je jen o kávě a dortu

Pokud v křiku volám o pomoc
A stane se, že ani ta ozvěna
Nepošle mi zpětnou vazbu
Tak klesám v ponoru ke dnu

Teprve pak, až se vše uděje
Teprve pak, až se zvednu

Permanentně štval jsem se v běhu
Ve snáze poznat podstatu, pravdu
Tím jsem si přivodil v kroku
Bodavou bolest v boku

Ale s odstupem času
Poznáte blíž tuhle mrchu
Že je jí často víc, než se odráží v oku
A někdy ještě míň, než v jehly uchu

Každý z nás má svojí volbu
Pokud já si vše přenesu
Jen na přehlednou plochu
Tak nastane nuda, pro mě tak trochu