kamarádi z horské dráhy

.

Deprese

stav kdy vám vlastní mysl říká že vše je špatně,
že vy jste špatně, že nemáte hodnotu jako člověk
že nemáte cítit lásku klid a mír, že máte spoustu chyb
že jediné východisko je smrt, nebo se dál trápit..

pojď deprese, ochočím si tě, zvrácené myšlení
nabubřelé ego, sedněte si spolu na horskou dráhu
a projeďte se do vzdálených končin
nepoutejte se.. na co? Bude to divoká jízda

pomalu na mne saháš
jak jehla na gramofonovou desku
a myslíš si že budu zpívat jak si přeješ
hnusíš se mi
a vše co přinášíš

jedno ti povím..
já jsem víc než ty
ty tu řveš o mne
a přitom mne vůbec neznáš
nedokážeš nic
nedokážeš pomoc člověku
ani namalovat obraz
ani přivonět ke květům

tak co tu vůbec chceš?
Propadni se do temnot
a už neotravuj lidi!

tvá chuť je chuť jedu
otravuješ mozek, duši i srdce
jsi parafínem mého ticha
a já tě roztavím jako svíce .. světlem

jsi příchuť rzi jež se mi otírá o jazyk
jsi térový déšť
a štěrková cesta po které jdou lidé bosí

jestli se něčeho opravdu bojí
není to smrt
jsi to ty

ale nezahrával bych si
být tebou
za mnou stojí dost pevných lidí
a spousta hvězd
a ti co mlčí

a ten co přináší slunce v doteku

ať tě vezmou stromů kořeny
ať shoříš
ať tě pojme Měsíc
ať jsi lékem démonů
nastav své dlaně bleskům

my jsme chráněni křídly andělů

citronová kráso z hloubi oceánů

nic jsi nedokázala
a není zde - v mé duši
pro tebe místo

říkáš mi že bez tebe nemohu žít..
a já ti říkám že jsem žil dávno bez tebe

jsi jako kouř
oblak černých mraků

ani popel po tobě nezůstane
jen sůl na tvářích
a pár zkažených krásných dnů

zmiz

.