o naději

zkřehl jsem těmi hodinami

kdy nemohli jsme býti sami

a prosté chtění příčin nutí

nás navzájem být k sobě krutí


jako dva hřeby v jednom krovu

držet svůj díl a stále znovu

toužit se v letmém políbení

utrhnout...padat tam, kde není


nic, nežli chuť být spolu

navzdory všemu dušebolu

vím, že se nejde urvat z bytí

tak aspoň naděje nám svítí