o naději» autor: nikdo známý |
|
zkřehl jsem těmi hodinami
kdy nemohli jsme býti sami
a prosté chtění příčin nutí
nás navzájem být k sobě krutí
jako dva hřeby v jednom krovu
držet svůj díl a stále znovu
toužit se v letmém políbení
utrhnout...padat tam, kde není
nic, nežli chuť být spolu
navzdory všemu dušebolu
vím, že se nejde urvat z bytí
tak aspoň naděje nám svítí
kdy nemohli jsme býti sami
a prosté chtění příčin nutí
nás navzájem být k sobě krutí
jako dva hřeby v jednom krovu
držet svůj díl a stále znovu
toužit se v letmém políbení
utrhnout...padat tam, kde není
nic, nežli chuť být spolu
navzdory všemu dušebolu
vím, že se nejde urvat z bytí
tak aspoň naděje nám svítí
Tipů: 9
» 14.06.23
» komentářů: 3
» čteno: 212(11)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Třicet a jedna noc | Následující: Hoboj i viola