každý den

každý den stejné kroky

vedou mě na to místo

projdu tam, kde jsou vidět

dva otisky mých bot

už dlouho...celé roky

svou polohu mám jistou

zkuste mi nezávidět


jsem pouze pouhý bod

jen tečka v přímce dějů

jak jizva v kůži času

když skládám k sobě kosti

mám ruce krvavé

tak proto se jen směju

té parodii hlasů

hloupé omezenosti


v dušičce kulhavé

svět pojmů... hnusné místo

kde čpí pot všech těch žužu

a tlustá stehna zloby

mi sedí na tváři

mít zas tak v hlavě čisto

to ještě přát si můžu

už zatloukl jsem skoby

ať duše zazáří