jsem

jsem součet všech svých vad

všech Jasně, to se stane

všech Určitě i Snad

všech Odpusť mi, můj pane


množina doufání

i nadějí a přání

toho, co nebrání

i toho, co mě chrání


směs všech těch pocitů

co po citech se valí

třeba když nejsi tu

a nevím vlastně zda li


budoucí teď, až stín

zakryje současné

bude tím stále mým?

ach...je to nejasné