náhodná setkání...

podle moudrých se prý všichni známe
aniž bychom se osobně setkali
což je poněkud zavádějící teorie
když se snažíte zúžit hledání
třeba takhle
,,haló slečno vy tam!
pamatujete se na mě?
jelikož vědomí není omezené prostorem ani časem
jistě se vám vybaví že jsme přátelé,,

to ale asi nebude vhodný úvod
protože většina slečen ví
že existuje pár divných jedinců
kterých je třeba se vyvarovat
a takhle mluví jeden z nich

,,to jsem zvědavá jak budete pokračovat,,
řekla dívka co se vynořila z bezčasí

měla vlasy barvy hořké čokolády
tmavé oči o kterých se říká
že jejich nositel je odolnější proti slunečnímu svitu
ve tváři jemný intimní úsměv
chladivý a blízký
a také hezký hlas
tajemný jako hlas malé mořské víly z mlžného moře

,,například si vzpomínám
že se klidně procházím po vodní hladině,,

,,vy umíte chodit po vodě příteli?,,

,,samozřejmě to umí každý
jen jsem to ještě nevyzkoušel v tomhle časoprostoru
byla jste někdy mimo své tělo?,,

,,Ano,,

,,a přišlo vám to přirozené že
chůze po vodě je totéž
je to naše síla
máme ale někde na paměti
že tu sílu nemůžeme používat
takže si později myslíme
že už ji používat neumíme,,

zdvihla oči a podívala se doleva
na místo kam se člověk dívá
když si rozvzpomíná na staré znalosti
/mimochodem doprava nahoru se díváme
když hledáme něco nového/

rozhostilo se ticho
a jemné napětí rezonovalo
jako někde na mýtině v hustém lese
kdy cítíte že se na vás někdo dívá
děj se zastaví a život zadrží dech

,,ach ano už si to vybavuji,,
usmála se
,,pojďme si zatančit,,

usmál jsem se také
,,to bychom mohli,,
a v tu chvíli jsme byli
dva čluny které se setkaly uprostřed oceánu
kdy každý změnil směr abychom chvíli pluli spolu
stejným směrem po prázdném moři
na cestě do různých přístavů

a oba jsme to věděli…