Velké zvíře

Býval jsem dřív velké fakt zvíře,
všechno ti dám, skončím pak v díře.
Máš to mít, to našich duší sblížení.

Já můžu být dojnou ti krávou,
neboj, domů nepůjdeš s prázdnou.
Máš to mít, to našich dvou těl sblížení.

Jsem tvrďák ti dost?
Jsem zralý ti dost?
Jsem pracháč ti dost?
Splétáš černých vdov síť?

Býval jsem dřív velké fakt zvíře,
prach stoletý tebou byl zvířen.
Dáme nahlas rádio,
dál pojď, krásko, vstříc sblížení.

Jsem tvrďák ti dost…

Sladký hřích.
V klecích kec, deci dvě, to jsem celý já.

Tvá ústa, ňadra, prsty, boky, mrško zlobivá,
pupík, nosík, předek, zadek, ouška sám zlíbám.
Pojď dál, krásko, blíž, blíž, blíž.

Krásko zlá,
já tě potrestám, jak zasloužíš.
Potrestám, z těla vyženeme hřích,
potrestám, potrestám, vytáhnu tě z příšeří.

Jo,
ty mě potrestáš, jak zasloužím.
Potrestáš, bičíkem vyženem´ hřích,
odcházíš? Necháváš, necháváš mě v příšeří?

Jsem tvrďák ti dost...

Já můžu být dojnou ti krávou,
Já můžu být dojnou ti krávou.
Vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl ne, vůl nebýt.

Bývalé velké fakt zvíře,
poldové jedou, nastává svízel.
Má to být s chladnou celou sblížení?

Já chci být dojnou ti krávou,
gatě v půl žerdi,
za tebou běžím.
Vůl se, vůl, se, vůl se, vůl se, vůl se, vůl se zdám teď být.