Ztrátormarket

Když vtáhne mě supermarket,
s širokou nabídkou soukromí.
Já v tom tratolišti štěstí spásném,
ztrácím sebe i vědomí.

Dochází mi_že vlastně chci nežít,
když pořádně žít_to neumím.
Připadám si, jak svůj vlastní přečin,
ve dne nejsem_a v noci nespím, bdím.

Pořád si nalhávat, že něco změním,
kolem sebe_nebo uvnitř.
Mě už vytáčí a po letech vleklých,
je únavné_se sebou žít.


Když vtáhne…i vědomí

Tak základní_zvolím nastavení,
úsporný režim_a volnoběh.
Nikam nedojdu, proč pořád běžím?
Kdy od světa_ odpojím přístroje?

Odstřihnu okolí, roztrhám plány,
ne jak jindy_ne potají.
Komunikační embargo uvalím,
na hrstku těch_co zbývají.

Když vtáhne… i vědomí

(Chrám věřících_nevěřících.)

Když vtáhne mě supermarket,
mám pocit sucha a bezpečí.
Tam zavírám oči i uši blahem,
on všechny trable vyléčí.

Když vtáhne mě supermarket,
zem neomezených možností.
Klaníme se tomu, po čem prahnem,
dotýkáme se věčnosti.

(Ztrácím se) Když vtáhne mě supermarket,
(Ztrácím se) nepřipadám si tak bezcenný.
(Ztrácím se) Uprostřed cenovek a při platbě,
pak spravedlnost ocením.

(Ztrácím se) Když vtáhne mě supermarket,
(Ztrácím se) ohňostroj přehlídky marností.
(Ztrácím se) „Hotově, anebo kartou?“ ptá se,
„hotově kartou“ odpovím.

Když vtáhne mě supermarket,
s širokou nabídkou soukromí.
Já v tom tratolišti štěstí spásném,
ztrácím sebe i svědomí.

Ztrácím se. (3x)

Když vtáhne… i vědomí.