Věčné odchody od stolu

Opustil jste psy, drahý pane
rodina pláče v osamělém pokoji
slzičku růže, teď mají v náručí
váš život nebyl ustlán na růžích.

Vesničtí psi smutné písně vyjí
knihy v knihovnách tisknou se v objetí
už chodit na váš hrob moc moc bolí
to už raději, vnučka do klubka se schoulí.

Ráno co ráno, stále ty samé hlasy
které po lesích i polích se toulají
je jim smutno bez skleniček prózy
že nikdo není vidět, zdá se večernice tichá.