Změna je život

Drrrrch!

Ten
útlý, slaboučký, nedomrlý,
řemíneček, provázeček,
ta
teňoučká, nepevná, vetchá
šňůrečka, tkaničičenka…

co úplně všecičko na světě
drží pohromadě…

rupla!

Z volných konců
zavěšených na bujném dekoltu
začaly do vesmíru padat
jedna za druhou,
třetí před čtvrtou
pátá v půl šesté
a šestá posedmé
páté přes deváté…

černá za bílou a bílá před černou,
černá s černou, bílá s bílou,
černá s jednou bílou,
bílá s černýma
bílé a černé perly.

Tinkaly, ťukaly, šoupaly,
přirážely, dorážely, narážely,
skákaly, odskakovaly, obskakovaly,
pinkaly, drcaly, drncaly…
ba i
tinkali, ťukali, šoupali,
přiráželi, doráželi, naráželi,
skákali, odskakovali, obskakovali,
pinkali, drcali, drncali…

… až se staly,
… i až se stali
součástí vesmíru.

Božský přelud s perlami,
nyní už ovšem bez perel,
se předklonil
a bujný dekolt
ohrozil samotný vesmír.
I Mléčná dráha se zastyděla
nad svojí nicotností.
Paže přeludu zašmátraly po perlách…

Však paže,
jako by je plamen spálil,
jakoby je medusa žahla,
jako by je kobra uštkla,
jako by je nůž ťal…

ucukly
a štítivě se stáhly
ke svému božskému přeludu,
neb
ty čisté, jasně třpytivé,
leskle i saténově krásné
a nádherné černé a bílé perly
se staly jen duhovými kuličkami!

Božský přelud
se nevolí zachvěl,
pažemi si upravil
bujná ňadra
v bujném dekoltu,
nadzvedl si cíp sukně,
podrbal se na koulích,
a hluboce se zamyslel:

„Vono je zas něco jinak?“