Déšť.

Ach ne, už zase,
další a další k těm, jichž bezpočet,
opět se valí a koulí
slzička, ne jedna, snažíš se vybrečet,
v potůčky slané se stékají
až do moře Strastí, do oceánu Bolu,
deltou pocitů se vlévají,
jsouce prostorem pro tvou gondolu,
pro plavbu a objevování
ostrovů bez slz a zmarněných dnů,
až tam za obzor smutku,
hlubinami lásek do krás tvých snů…

M.A.Rek: Děkuji. Objímám a děkuji za podporu.

Užíváš si to.

j.m.: Děkuji za komentář. Já se potřebovala vypsat.

Každá kapka v sobě skrývá pocit a ten pocit musí ven, aby mohl být procítěn...

Lilith: Děkuji