roky

let stovky...tisíce

jak kámen v řece času

jen dráhy Měsíce

se nocí střídají



byl jsem a budu dál

jak šepot dávných hlasů

vždy o duši jsem hrál

jinou mi nedají



jen křídla motýlí

zvládnou hýbati světem

lidé nic nezmohou

jsou sami v proudu dní



zastavit na chvíli

a potěšit se letem

pod jasnou oblohou

možná i poslední