Láska nás...

Každý den pořád stejný,
pozdravit, najíst a spát.
Z emocí jsou ty zdejší,
opovržení a zmar.
Ze zaběhlých kolejí,
nevybočí vlak a já.

Teď lás-láska nás donutí k slzám,
lás-láska nás po kouscích trhá.

Na pár metrech čtverečních,
drama přímo antické.
V hlavních rolích neherci
a téma utopie.
Zima z filmů sovětských,
je tu, ač topení vře.

Teď lás-láska nás donutí k slzám…

To každému zevšední?
Myslím lásku a city.
Mám pokaždé odejít,
začít znova od píky?
Nebo v zájmu dnů lepších,
vyjednáme podmínky?

Pak lás-láska nás donutí se vzdát,
lás-láska nás nenechá ve tmách,
lás-láska nás nenechá ve tmách,
lás-láska nás nenechá ve tmách...