muž nula

když cítí

co musí

co nesmí

si hnusí

co nejde

snad více

muž nula

duch lžíce



je plný

až ke dnu

z té zášti

jen blednu

je prázdný

až syčí

muž nula

zlo klíčí



jak ocún

je bledý

když úsměvem

šedým

si osahá

dobu

muž nula

vstal z hrobu