Chlapi nebrečí

Děti dovnitř, smetí ven,
„Logistika s úsměvem!“
Děti dovnitř, smetí ven,
stále stejných vteřin den.

Nehybný vzduch se pohnul v záclonách,
kyvadlo hodin zůstalo dávno stát.
Odvahu měřím přesně na miskách vah,
poličku slávy přikryl vlídný prach.

V marketu koupím to co každý chce,
a s proviantem i papír na wc.
Tak léta běží a život míjí nás,
vrchem to pošlem tam, ven spodem zas.

R1: Jsem spokojený.
Jsem spokojený!
Normálně spokojený!!

V rachotě řádný výkon odvádím,
vyžehlím resty a hypo zaplatím.
Jsem „Otec roku“ a ptám se kdo je víc?
sám sobě říkám: „Hochu, no tě pic!“

Vracím se v sedm, někdy před sedmou
a moje prsa se hrdě pýchou dmou.
Na dobrou noc pak budíme partaje,
když na Oscara má žena zahraje.

R1: Jsem spokojený...

MR: Zajistit zdroje, teplo, bezpečí,
chlapi ti přece nikdy nebrečí!
„Chlapi ti přece nikdy nebrečí“,
řeknu a sám se o lži přesvědčím.

R2: Jsem spokojený?
To ani málo.
Spokojený?
Co se to stalo?
Jsem spokojený?
Normálně spokojený...?