melancholie

už sto hodin sněží

svět utonul v bílé

a z barev nám zbyla

jen šedá

čas jako pes běží

zas další zlá chvíle

kdy smutek si

skuliny hledá


z nebe to padá

jak ze stromů listí

a na dně dnů usedá

špína

ohnutá záda

všude ti čistí

jen duše je bledá

a líná


sám sobě jsem zakázal klít

stokrát si rozerval tvář

můžu buď pít nebo žít

k čemu je mít svatozář