o lásce

» autor: nikdo známý
teploměry v pádu k zemi

předhánějí samy sebe

a v té zimě nechce se mi

myslet na to, co mě zebe


radši v rozehřáté duši

foukám si do pampelišek

zlatá záře, ta mi sluší

pohlazení prstů bříšek


jemným tahem shora dolů

zkoumám duši čisté lásky

dávno vychodil jsem školu

přesto je čas na otázky


ke kterým se odpovědi

samy sypou z výšky nebe

červení už dávno vědí

Bohu díky, že mám tebe...
Tipů: 16
» 14.02.23
» komentářů: 5
» čteno: 139(12)
» posláno: 0


» 14.02.2023 - 07:13
Já pořád tvrdím, že rýmy typu tebe-nebe, sebe-zebe apod. nemusí být vždy považovány automaticky za podřadné, když se opentlí trochou poezie, inteligentní pointou, svižným rytmem či čímkoliv jiným, co dílo pozvedá.
» 14.02.2023 - 08:09
Špáďa: vyčpělost rýmů je jen berlička pro ty, kteří s nimi neumí pracovat...jak říkáš, není to jen v těch dvou slovech, ale především v tom ostatním...rytmu, náladě, obsahu veršů a ano, pointou celé básně...kdyby ne, skončila by poezie Máchou a Erbenem...;) Díky za zastavení a ST ;)
» 15.02.2023 - 19:30
Je to moc fajn!
» 16.02.2023 - 20:11
A já už myslel, že rýmům zvoní hrana,
že písnička je to notně obehraná,
jak těžká, kalná opilcova rána
když stará otevře se rána ...
Duše na kusy je drána
to vždy ukrutné je dráma
Fajn kus!
A čus!
:-)
» 16.02.2023 - 22:51
Zasr. romantik: díky ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: smutek | Následující: kameny

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.