na rozloučenou
může být i notováno... ;)
» autor: nikdo známý |
jdu lesem a sněží
a hlavou mi běží
co měl jsem ti
nakonec říct
když z šedivých mraků
se sypou sny draků
z těch našich už
nezbylo nic
ty mně a já tobě
v té šílené době
jsme zkoušeli
kus srdce dát
dvě hromádky hlíny
v nich pohřbené stíny
a ruce, co
přestaly hřát
a na světě, co se furt mění
jistotou zůstává
když zmizí ti z života snění
rozum to nedává...
a hlavou mi běží
co měl jsem ti
nakonec říct
když z šedivých mraků
se sypou sny draků
z těch našich už
nezbylo nic
ty mně a já tobě
v té šílené době
jsme zkoušeli
kus srdce dát
dvě hromádky hlíny
v nich pohřbené stíny
a ruce, co
přestaly hřát
a na světě, co se furt mění
jistotou zůstává
když zmizí ti z života snění
rozum to nedává...
Tipů: 14
» 07.02.23
» komentářů: 8
» čteno: 178(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.02.2023 - 11:06
Začla jsem na melodii jdu s děravou patou mám horečku zlatou a zbytek byl inprovizace:-)))
» 09.02.2023 - 07:01
A tráva roste dál ...
Kde kdo ji nohou polechtal
a teď již dlouze
spí pod ní ...
Když dojdou slova pro Eros,
ty od Thanatos se zjeví ...
Kde kdo ji nohou polechtal
a teď již dlouze
spí pod ní ...
Když dojdou slova pro Eros,
ty od Thanatos se zjeví ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: láska člověka | Následující: mrazy