Bodláky

Musel jsem se rozloučit
Už jsem nemohl takhle žít
Cítit tu povinnost stále nýst
Tak zoufale těžký kříž

Ten pocit všechno opustit
Je jako znovu se narodit
Plnou zbroj odložit
A znovu píku uchopit

Kdo a jaký jsem vlastně byl
Jen zkušenost abych odvrátil
Vyčerpán ze zbytku sil
Mě v zrcadle cizinec oslovil

Zvykám si ve svém novém postoji
Občas zavítám za záda v prostory
Mě tak znamé komfortní zahrady
Kde vídal jem růže, rostou bodláky

Bodláky

Musel jsem se rozloučit
Už jsem nemohl takhle žít

Ten pocit, kdy už víte, že musíte věci dělat jinak než jak tomu bylo doposud.

Cítit tu povinnost stále nýst
Tak zoufale těžký kříž

Jedna z těch tíživých věcí, kdy jste výchovou převzal hodnotu trpícího. Kdy obětovat se a trpět  pro druhé znamená tu nejvyšší hodnotu obdivu.

Ten pocit všechno opustit
Je jako znovu se narodit

Je těžké vzdát se něčeho, v čem člověk dlouho žije a je přesvědčen, že tak to je správně, i když mu to nevědomě láme vaz

Plnou zbroj odložit
A znovu píku uchopit

Občas změna v životě znamená odložit staré návyky a přepnout tak k vypilovaní nových postojů

Kdo a jaký jsem vlastně byl
Jen zkušenost abych odvrátil

Netrestat se výčitkou, jak jsem mohl dřív věci dělat jinak, ale uchopit to jako poučení, jak je začít dělat teď.

Vyčerpán ze zbytku sil
Mě v zrcadle cizinec oslovil

Tento nelehký souboj doprovází únava a jakýsi zvyk na něco nového, co ještě nemáme pevně v rukou, jsme v začátcích naší nové cesty.

Zvykám si ve svém novém postoji
Občas zavítám za záda v prostory

Ač se už snažíme žít v nové roli, kterou cítíme, že pro nás je nezbytně nutná, občas se nám stane, že sklouzneme do našich starých rolí. Neboť není snadné přepnout námi dlouho nastavený mód.

Mě tak znamé komfortní zahrádky
Kde vídal jem růže, rostou bodláky

Ta chvíle, kdy dovedeme natolik poznat to, co nás sužovalo, že se můžeme rozhodnout. Jak chceme dlouho v takových stavech setrvat a kdy je čas už z nich odejít.