PROTOŽE ČERNÁ
7. BÁSEŇ Z MÉ BÁSNICKÉ SBÍRKY; SBOHEM SNAD ZÍTRA BRZY. (2022)
» autor: West |
Mám strach
že už Tě moje křídla
při sténání nezachrání
jako kdysi celou noc
když ráno smálo se nám
z učebnice vyznání
hvězdy den hladí
mezi středou a neštěstím
ztrácím pouto Andělů
neochrání mě - to už víš
vytrhnuli mě jako smích
tajemstvím z nevšednosti
asi to bylo správně
na konci města
potkávám Tě
i když dávno spíš
beze mě - tak to chci
už mě nemiluješ
je mi zima a sníh
vpil se do slepoty
mých posledních kroků
v uličce ticha.
19.1.2023 18:56
že už Tě moje křídla
při sténání nezachrání
jako kdysi celou noc
když ráno smálo se nám
z učebnice vyznání
hvězdy den hladí
mezi středou a neštěstím
ztrácím pouto Andělů
neochrání mě - to už víš
vytrhnuli mě jako smích
tajemstvím z nevšednosti
asi to bylo správně
na konci města
potkávám Tě
i když dávno spíš
beze mě - tak to chci
už mě nemiluješ
je mi zima a sníh
vpil se do slepoty
mých posledních kroků
v uličce ticha.
19.1.2023 18:56
Tipů: 3
» 20.01.23
» komentářů: 0
» čteno: 90(4)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: MÁLO ČASU | Následující: ROZPROSTŘENÁ