o smíchu

pod nohou vzduté meganic

když šlápnu do něj, zmizím

a jako Nikdo z Nemanic

se jevím prázdnům cizím


jsa skrytý v smutné postavě

můj Pancho v rohu chrápe

v duši však hlava na hlavě

co těžce život chápe


vím, mohl bych se jako vy

vysmívat třeba hloupým

kdo mi pak ale napoví

kde za kus bláta koupím


co není k mání na Zemi

kde rozum brousí nože

tak rozumnější zdá se mi

smát se sám sobě... Bože