KROK KE ŠTĚSTÍ

Dnes naposled o nás...
zase sami?

Vyryju do kůry všech stromů
co pro mě znamenáš
a jak neklidu v poklidné duši
otevírám zadní vrátka
než se zblázním výškou
jinotajů Tvého úžasu.

Že nemůžeme znamenat

my? Jedinou vteřinu společnou
mně došlo najednou
když dívám se do popela
všech veršů stříbrných
za sůl z dlaní

otevírám okno. Ale už nečekám
že vrátíš se mi
za potlesk - bodám se do slabin
se smíchem pod očima.

Uzavřený život - já

a Ty? Ve svém světě v ústraní
dokázal bych si představit
vše tak nečekané - neočekávané
procházím své staré verše
a věř že mi zapadáš
do každé situace
stále víc a víc.

Dnes naposled o nás?
Konečně sami?

V naprostém chaosu
spánkových piruet
Ti zase a znova podléhám

nevím co říct
až budeš tyhle verše číst.