já» autor: nikdo známý |
Držím se světu v zádech
a na jediný nádech
se umím vrátit ze sna
má kůže vodotěsná
je kouzlo starých časů
kdo ocení tu krásu
když v slunci mění stíny
každý den znovu jiný
jak strom, jak voda v řece
pevný a živý přece
mi do paměti ryje
své zvláštní symfonie
jak štětce mistra Bosche
knot v lampě Světlonoše
hrot Longinova kopí
jak voda, když se topí
v záplavě vln a hlubin
nevybroušený rubín
co v krvi světa hoří
jsem sekera, co tvoří
krov zítřka vlastní viny
každý den znovu jiný...
a na jediný nádech
se umím vrátit ze sna
má kůže vodotěsná
je kouzlo starých časů
kdo ocení tu krásu
když v slunci mění stíny
každý den znovu jiný
jak strom, jak voda v řece
pevný a živý přece
mi do paměti ryje
své zvláštní symfonie
jak štětce mistra Bosche
knot v lampě Světlonoše
hrot Longinova kopí
jak voda, když se topí
v záplavě vln a hlubin
nevybroušený rubín
co v krvi světa hoří
jsem sekera, co tvoří
krov zítřka vlastní viny
každý den znovu jiný...
Tipů: 6
» 30.12.22
» komentářů: 2
» čteno: 127(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dum spero spiro | Následující: týden