ZNÁM TĚ V POLIBCÍCH

V bytí Lásky věřící
poslouchám své srdce
podávám ruku svou
Miláčku já nenechám
nikdy Tě odejít

kdykoliv jsem sám
ve vodách poslouchám cit
tichostí jezera mé milé
co vryla mi pod kůži
do vlasů vepsané poselství.

Myslíš na okamžik probuzení?
Hledal jsem mezi stránkami?
Tvá ústa jedinečná?

Na verše snáší se sníh
stopou ve chvění
měsíční svit ukrývám
krajina štěstím rozdává se

Lásku já poznám a vím
když přichází jak lehká je zem
v rozplynutí okamžiku
barví se do růžova víc a víc.

Můžu ještě chvíli snít?
O nás jak světem do nikam?
Polibků mám pro Tebe milión?

Již nikdy sami pouze spolu
dýcháme společnou touhu
navěky vším - od sebe ničím.