Bolest duše

V tichosti postát
u každé bolavé vzpomínky
a počkat, zda nepřebolí
a myslet na čas,
který odvane vše

Čas, který léčí,
pokryje vše
hvězdným prachem

A přesto,
vzpomínky
jako odliv a příliv
vracejí mě zpět
samota zůstává

Zde stojím v prachu
zmáčena deštěm slz
a vzhlížím k Tobě
já, věčný Jób

Pane Bože, proč?
Opásala jsem se jako muž,
ale Ty mlčíš
snad je mé utrpení příliš malé
a pokoru v sobě těžko hledám

Já vím,
cestu svou jsem si sama zvolila
však přesto,
tebe prosím o pomoc

Já vím,
já starý neznaboh
tebe až nyní vzývám,
když na mé lodi hoří požár
a loď klesá

Snad právě pro tuto chvíli
zrodila jsem se
Cítím to, ale nerozumím
Bože prosím,
promluv

Jsem na konci i na počátku
vždyť na počátku bylo Slovo
a to slovo bylo u Boha
i já jsem zde
já ubohá

Jen slovo řekni
abych věděla, že jsi
abych mohla být
abych věděla, že mě miluješ
abych věděla, že nejsem sama

Děkuji