zasnění

jen letmé pohlazení

tvá ňadra ve svetříku 

ve tvrdý kámen změní

v jediném okamžiku

když ke mně přitiskneš se 

v plamenech žhavé touhy

v kámen se změním taky 

součet svých chtíčů pouhý 


***

to moje ruka 

touží po tvé dlani

a moje ústa

zase po tvých rtech 

a srdce, Bože

už se neubrání 

už nechce déle 

bíti v chladných dnech



ve kterých cosi 

prapodivně brání

tvým prstům

hladit ruku mou 

ty verše ústa nutí

k pousmání 

a duši raní 

jizvou krvavou