Společnost mrtvých básníků

Tam někde v horách
Tam, kde stromy v červnu chřadnou
Tam, kde louky nerozkvetou a už vadnou,
Tam jsme my.

V malém srubu
U hranatého stolu, v kruhu
Sedí společnost mrtvých básníků
A každý jsme tu sám.
Každý Poslední svého druhu.

Já tu sedím s nimi,
jak u zpovědi z kolektivní viny
Co Vám je vlastní, nám je protivné a cizí
a každý se tu krmí zbytky vlastních vizí
rozpouštíme den v tabákovém dýmu
Pak v noci pláčem nad ztrátou svého splínu
A ty tu pláčeš s námi.
Lhali jsme a byli jsme obelháni.

Bývali jsme obrazy
Už jsme jenom muži
Suché, chladné oázy
Puget šedých růží.