Cesta vlakem

Už se blížím na cílovou čáru.
Tuklaty, to děti učím,
že stanice jdou postupně.
Převalují se jemně.
Není čas na básně.
Hřejí se u mě.
To a to v hlavě mám.
Do vzpomínek upadám.

No, pak se proberu
a čekám na signál,
že třeba nějaký vzkaz mám.
Zas prázdno a v lících se propadám.

Život je diamant,
jen najít správný třpyt
a se slzou opět jít.

Jsem datel a ožívám.
Ťukám do všech stran.
Setiny vteřiny bez zábran.
Rostoklaty utekly v hemžení.

Pole, bříza volá i voňavé údolí.
Nežijeme život dvojí,
ale Boží ráj nás jednou spojí.
Věříme a přesouváme se v pokoji.