BEZ ODPUSTKŮ

Tvář bílá - jinak černá
krev se mu vytrácí
pod jejími hřeby
křičel bolestí

ožívala více když krvácel
měla stále svůj šarm
on v očích sníh
když led ho hřál
ohněm rozřezán.

Dupala po jeho dechu?
Spálených stínu?

Křičela že byl jen loutkou
v životě plném her bez jména
zradou katedrál vypálených
po kostech jeho nelidskost
za kterou se schovala
její pomsta - věčný sen

šílel Láskou
na kterou právo neměl
snad už aby zapomněl
obětováním dne.