Hradby

Vyberu nástroj a bude hrát.
Neznámá paní přijde zamávat.
Ten oblek jako z knížek,
co dýchá historií.

Vrátil se ten a ten.
Samotou kvílí v bezpečí
a pod ochranou hradeb.
Zavřeno a nikoho tam nepustí.
Je hradního pána,
co ví.

Vítr tu udělal své
a je tu torzo,
ale já jsem tu naměkko.

Podej mi ruku a slibme si to a to.
Mezi řádky, co nevejde se do básně.
Pomiluješ mě tajemně.
Tam v zákoutí budeme snít.
Pro vánek větru žít.