Vzpomínky

Vztah se mezi námi rozpadl
neznala jsem bezpečí a domov
vztek tě stále popadl
není na to třeba slov

Rány na tvář i tělo
předstírám jako by se nic nedělo
jenže mě to ničí
všechno se ve mně příčí

Každý má milující mámu
tys však jen třískla ránu
prožívaly jsme nenávist a bolest
když praštila jsi mnou o pelest

Jak jsme mohly být ve stejné místnosti?
bez citu a vztah bez ctnosti?
Všechno teď jasně vidím
a lží sebe pořád šidím

Chci věřit že jsi máma
strach na každém kroku
připadám si stále sama
a bát se u tvého boku