Medová slza

Medová slza
zas a znova
poplakává nad krajícem chleba
když ji prosvitlo dnem
ta vzpomínka trnitá
co smutkem květiny zabolela
a rozezněla tak zvonička k žalu.

Chasník truchlí se sekyrou v ruce
a dříví vůněmi to ztiší
on Boha najde ve svém srdci
za ženou větru
se jednou vrátí
a pohoupají se po nebeské krajině
na kolíčkách peřin si světí Lásku
hrsti lněné ke spánku.


Ona už o tom pověděla andělům
již jsou shledáni
a rozvětvují křídlo k Persey

za své
jmelovitě.