Podzimní krajina

Vítám Tě tady, drahá má.

haiku by mělo být (mimo jiné) jak fotka, tohle je

Děkuji oběma moc. Jsem začátečník a pustila jsem se do psaní s vervou. Dala jsem pár věcí na nějaké weby a dnes objevila váš. Dám sem postupně pár lepších věcí. A přečtu, co je zde pěkného.

Vítej v modru Kozorožko

Děkuji pěkně, divoženko

Jako pouhý amatér si mohu dovolit jen naivní komentář.
Teorii poezie statečně odolávám. Nikdy mi učení nebavilo a raději jsem se bavil koukání kolem.
A v tom je možná kouzlo tvého dílka. Pokud nemáš nasbíráno a nemůžeš si spustit promítačku v hlavě, aby sis našel ten pravý obrázek k textu - tak si nevychutnáš jeho krásu.
Osobně tomu říkám psaní za závojem (záclonou). Neukáže vše - jen naznačí a dál už je to na schopnosti
vnímat.

A jinak.Vítej a piš. Gabkin

gabkin: Děkuji za zpětnou vazbu. Vyvolala ve mě následující úvahu. Řeč vlastně není člověku přirozená, učí se jí. Proto naše duše, náš přirozený základ, se vyjadřuje původním způsobem, v pocitech. Jak propojit pocit a řeč? V metaforách, v symbolech. Proto má podle mého ze slovních vyjádření k duši poezie nejblíže. A vědecká pojednání nejdále (šedivá je každá teorie...). Báseň by tedy podle mého měla sdělit pocit. Obrazy dělají jiným způsobem totéž. Haiku by mělo být spojením těchto tří komponent, jak jsem to pochopila já a o to jsem se snažila. Ale každé dílko člověka potřebuje svého čtenáře, diváka, jinak je neúplné, že. Jsem proto moc ráda za tento web, i za další. Ne každý je takto krásně naladěn jako tento. Díky všem.

Tak tady je další čtenářka, vítej ;-)

Lilith: Děkuji. Rádo se stalo :-)

Vítej, jsi tu správně ;) Krásný hajku!

Díky! :-)