Dávno minulá

Když chtěla láska lásku
tak upřený pohled se zmrazil
a zhypnotizoval jej k básním
o snílku a hvězdném nádvoří
kde vytryskla letitá jiskra.

Opírám se o listy dotyku
žízním po životě
ale nejsem člověk
zdali mi to poví vnitřní hlas
pro mou druhou část
co se rozvinula na dotaz
a nakvetla si stříbro rtu
v němž usedl časný motýl
aby vzkaz na letkách doručil.


Láska vaří touha
a ta topí vody
a ta bortí vory
a ta šatí nahé blázny
kam zavelí mrška ohnivá
co ráda v srdcích prošívá
když slabost snáší viny
a k vínu si ódy dáme
jež chutná tak prašivý květ
tak podlomím si kolena
v obrysech milované

ty víš zachvělá nebesa

kde padne Bez napočest
a já se vrátím k slze vzedmuté

dávno minulá...