Osamělá

Sedí takhle sama venku
už dávno není vcelku
Rozpolcená a opuštěná
a těmi zlými raněná

Otce už dávno ztratila
Nemůže se nijak snažit
aby mu život vrátila
Tak kdo si jí bude vážit?

Matka pocity dusila v sobě
jde to ještě hůř v téhle době
chtěla dál od vzteku
pryč, vyšla vstříc útěku

Neustále chudá a osamělá
denně byla nesmělá
A tak se domnívala
že nikoho nikdy nezajímala

A to chtěla začít mluvit
a ne se z nočních můr budit
kdykoliv však někoho získala
matka plná zlosti dceru zlískala

Křik matky se ozýval
Dívka nemůže zapomenout
hnusnou krávou nazýval
Neumí se ze dna zvednout

Pořád jen zle nadávky
přestala věřit na pohádky
předstírala že se nic neděje
Tak kde je sakra naděje?