Moře

Vítám vlny.
Miluji je,
jak duní.

Jsou tu sběrači oliv,
není místo,
směje se majitelka restaurace.
Přinese těstoviny
s domácím olejem.

Známosti dělají divy.
Spolu se nadějeme
a den má sen.
Už šplouchá i zpívá
v srbochorvátštině.

I tady jsou dušičky.
Česko je trochu dál.
Ty jsi tady,
dívá se na vozíčku kamarád.

Je slunce a Primošten
voní domovem ryb.
Pár vůní vezmu jako suvenýr
i bude pak líp.

Česká noha se těší,
co bude neřeší.
Ta vlna strasti sní.