666 probuzení

Šestkráte v noci, v každý sen a každý den,
v každé té noci znovu ze sna probuzen,
opět šestkrát, znaven v obavách usínám,
šestkráte démona ve snech svých proklínám.

Šestkráte probudím se děsem propocen,
úží se hrdlo – co jen to bylo za sen?
Do noci šeptá, koho zabít, vybrat mám,
Odmítnu-li, démon z přátel si vybere sám.

Je zde, démon noci, v mém domově kde dlím,
já jej nezajímám, ten děs jde k mým milým,
ve snu i ze sna křičím: Tam nechoď, už dost!
Ty pro mne – nocí řvu – jsi nevítaný host!

Šestkráte za noc žene se démon mými sny,
mé opojné sny překvasí na nevkusný,
hrůzou oči vytřeštím, svíjím se v mukách,
když jejím hlasem démon ve snu vzdychá Áách.

Každou noc našeptává mi nechtěných rad,
koho pro zlobu a zlé skutky mám mít rád,
a koho zatratit pro moudrost a lásku,
a když říci chci dost, již nevydám hlásku.

Šestkráte ze snů mých jsem buzen démonem.
bdělý již zřím jen jeho pláště pouhý lem.
Ani se nedivím, že jsi se vzbudil sám,
když se ti zdám, že žíly jsem ti přeřezal.

Ve snách jej slýchávám: Musím se tobě smát,
Již nikdy nikdo tě nebude milovat!
Stačí jen otázku pošeptat v milém snu:
Koho budit z tvých milých místo tebe, nu?

Každý den za noc šestkrát vstoupím ve tvůj sen,
než ty sám, šílený, se staneš démonem!
Dnes v noci a ještě po sto a deset dnů,
a ty jiným budeš nahlížet do jejich snů!

Každou noc šestkrát vstoupíš do snů blízkých svých,
a jejich snění v popel spálíš jako vích!
zvůlí je probudíš šestkráte do noci,
po sto deseti dnech, bude jim pomoci?