Otisky

Otisky tvých slov a vět
zbořily můj slovosled,
i když se bráním smysly všemi,
hraješ si s mými syntaxemi,
významu přestávám rozumět.

Otisky tvých pohledů
jsou jak chůze po ledu,
obávám se, jak to skončí
— utopím se ve tvých očích?
Anebo přežít dovedu?

Otisky tvých letmých gest
snaží se mou mysl splést,
v jejích koutech najít škvíru
a v ní nechat vyrůst víru,
že to všechno musí vést…

…k otisku tvojí srdeční ozvy…
…před dalším úderem dovnitř mě pozvi,
jen, prosím, pozvi.